Reálie

   Historie   

kresba od Tasmanových umělců znázorňující potyčku mezi nizozemskými půzkumníky a Maory v Golden Bay

Nový Zéland je země přistěhovalců. Před několika stovkami let se zde usídlili kmeny z Polynésie - Maorové, o hodně později přišli Evropané. Mezi těmito dvěma národy docházelo k častým konfliktům a válkám. Nastalou situaci zmírnila až smlouva z Waitangi. Dnes už navenek novozélandské obyvatelstvo vystupuje jako sebevědomý a nezávislý tichomořský národ.

socha Kupeho, jeho ženy a kněze ve Wellingtonu

Přesné datum příjezdu Maorů na Nový Zéland není známo. Existuje však pověst, podle které zemi poprvé objevil Polynésan Kupe kolem roku 950. Ten se poté vrátil zpět do své země, avšak o 400 let později se odtud podle Kupeho pokynů vydala na Nový Zéland celá flotila kánoí. Nechala se vést tehdy tradičními navigačními prostředky jako byly tvary oblaků nebo stěhovaví ptáci.

Některé zdroje uvádí, že zde existovali prapůvodní obyvatelé tmavé pleti, které Maorové kolem roku 1200 vyhubili. Mnoho doložených informací o této době však nemáme.

Na základě archeologického výzkumu došlo k osídlení až na přelomu 13. a 14. století. Díky Maorům se na Zéland v této době dostaly i nové plodiny (jamy, kumaru, taro – kořenová zelenina) a živočichové (krysa kiore, pes kuri).

Co se týče Evropanů, první kdo spatřil ostrov byl nizozemský mořeplavec Abel Tasman v roce 1642. Se svými dvěma loděmi zakotvil v dnešním zálivu Golden Bay. Tam je však přepadli Maorové, oloupili, a zavraždili čtyři námořníky. Tasman uprchl a o další bádání na Novém Zélandu se už nepokusil. Nepřátelské chování Maorů navíc odradilo Evropany od návštěvy Zélandu na dalších více než sto let.

James Cook

V roce 1769 byl do jižního Pacifiku vyslán anglický kapitán James Cook. Jeho výprava měla vědecké poslání a tak na palubě jeho lodě Endeavour byli i botanici a umělci, kteří následně učinili mnoho objevů. Cook podrobně zmapoval pobřeží Zélandu a prohlásil jej za anglickou državu. Po úspěšném návratu sem podnikl ještě další dvě plavby.

Kromě Cooka v té době na Zéland mířili i další Evropané, především kvůli lovu velryb, tuleňů a těžbě dřeva. Tyto lákavé zdroje však byly brzy vyčerpány a vyhubeny, takže počátkem 19. století už o podobné výpravy nebyl zájem.

Evropské návštěvy nebyly na Zélandu vítány. Mezi Maory se kvůli nim rozšířila spousta nemocí jako neštovice či spalničky. Navíc kmeny začaly bojovat mezi sebou. Válčily především o území. V těchto tzv. „mušketových válkách“ zahynulo přes 20 000 Maorů. Dalšími obavami Maorů bylo narůstající bezpráví a skupování území Evropany. Britská královna Viktorie byla tedy maorskými náčelníky požádána o sjednání pořádku. Souhlasila – výsledkem byla Smlouva z Waitangi (1840), která měla zaručit Maorům veškerá práva britských občanů a právo na vlastnictví jejich území. Obsahovala však i fakt, že Maorové udělují královně právo skupovat jejich půdu. To si náčelníci neuvědomili. Problémem bylo, že smlouva existovala ve dvou verzích (anglické a maorské) a jednotlivé překlady měly odlišný význam. Spory ohledně této smlouvy se táhnou dodnes.

plakát z protestních demonstrací proti Smlouvě z Waitangi (80. léta 20. stol.)

Po podepsání smlouvy následovaly války o území. Kvůli své nejednotě je však Maorové většinou prohráli.

Koncem 19. století Zéland zažíval ekonomický rozkvět. Země si mohla dovolit vybudovat železniční síť, instalovat telegrafní linky a díky vládním půjčkám se každému přistěhovalci dostalo pomoci. Počet obyvatel tedy rostl. V roce 1893 bylo zavedeno volební právo pro ženy a 1898 starobní důchod vycházející z majetkových poměrů.

V roce 1907 byl status země změněn z britské kolonie na dominium Nový Zéland.

První světová válka byla pro Zéland jako zkouška ohňem, která však dokázala upevnit postavení země ve světě.

Ve druhé světové válce stál Nový Zéland pevně za Velkou Británií a utvrdil také vztahy s Austrálií a USA prostřednictvím paktu ANZUS v roce 1951. Z něj byl Zéland v roce 1985 vyloučen, protože zastával protijadernou politiku.

Společnost se od dob maorských kmenů velmi změnila. Dostávají se sem nové kultury, především z Asie. V mezinárodní společnosti má však Zéland čestné postavení sebevědomého a nezávislého státu.